Lidové noviny
Článek autorek Moniky Mudranincové a Lucie Zídkové
vyšlo v příloze Lidových novin Relax dne 19. června 2010
Text článku:
Muž k pronajmutí
Jana Hájková (64) z Děčína nedávno ovdověla. Po manželovi jí zůstal byt a chalupa. „Manžel mi strašně chybí. Nejen, že se mi po něm stýská, ale od té doby, co není, mi všechno padá na hlavu. Už dvakrát jsem volala opraváře kvůli různým závadám – jednou to je rozbitá pračka, pak zase vyteklá lednice. Na tyto úkony vám řemeslníci přijedou, ale když jsem se snažila sehnat někoho na výměnu vybité baterie v autě nebo upevnění poličky v obýváku, nepochodila jsem. Nezbylo mi, než poprosit hodného souseda,“ vypráví rezignovaně a dodává, že souseda nemůže věčně se svými starostmi otravovat a nového manžela si pořizovat nemíní.
Právě pro paní Hájkovou a jí podobné je určena služba „hodinový manžel“ – profese, zažívající u nás boom.
Ferda Mravenec, práce všeho druhu
Nikdy nepřijde pozdě. Nebudete mu muset skočit pro pivko a svačinu. Neřekne vám, že něco nejde a nebude při práci koukat na fotbal. Dokonce po sobě uklidí – slibují webové stránky hodinového manžela Kamila Cita (věk) z Havířova. Kamil je v oboru začátečníkem, ale nemůže si vynachválit poptávku po svých službách. „Během dvou měsíců jsem měl už 200 zakázek. Zaměřuji se na opravy, úpravy, montáže, demontáže, vrtání, tapetování, úklid. Já věci přivezu, odvezu, nakoupím i dítě příležitostně pohlídám,“ vypočítává svoji nabídku a zní tak trochu jako Ferda Mravenec, který zvládá práce všeho druhu.
Kamil Cit se evidentně strefil do díry na trhu stejně jako jeho pražský kolega Pavel Kofroň (40), o kterém natočila pořad italská televize RAI 3 jako o kuriozitě, kterou v Itálii nemají. „Oni to pojali jako možnost pro nezaměstnané, jak si vydělat peníze, protože ´každý chlap přece umí našroubovat žárovku nebo vymalovat byt´. Jenže v tom se podle Kofroně Italové mýlí, být hodinovým manželem prý není nic snadného. „V první řadě musíte být manuálně zruční a mít peníze na nákup profesionálního vybavení. Také se musíte neustále vzdělávat, protože technologie se pořád zdokonalují. Když vám někdo řekne, abyste mu zapojil televizi, předchází tomu studium manuálu, který je třeba i v cizím jazyce.“ Kofroň tvrdí, že velmi často dělá kromě údržby i opravy nedodělků po řemeslných firmách. „Kdyby firmy pracovaly perfektně, pak bychom my, hodinoví manželé, měli mnohem méně práce. Spoustě řemeslníkům je úplně jedno, že odevzdají nedokončenou práci. Jedna moje klientka mi řekla, že jí řemeslník, kterému si stěžovala na špatně udělanou práci, odbyl slovy: blbě vydlážděná podlaha? Na to si zvyknete... Tak to by mě čert vzal, zákazník je přece náš pán,“ rozhořčuje se Kofroň.
Móda z Východu
Možná, že čeští řemeslníci jsou lemplové, rozhodně si však nezadají s těmi, co operují na východě od našeho území. Ruští „machři“ za sebou nechávali tolik nedodělků, až napadlo Moskvanku Ninu Rachmaninovou, že využije díry na trhu a založí firmu na „pronájem manželů“, kteří by nejen zachraňovali to, co napáchali jejich předchůdci, ale také by poskytovali údržbu domácností, opravovali závady, malovali, tapetovali, sekali trávu nebo nakupovali. Firmu rozjela před sedmi lety a nestačila se divit. Zájem Moskvanek předčil veškerá její očekávání. „Telefony drnčely od rána do večera a naši zaměstnanci nevěděli, kam dřív skočit,“ pochlubila se médiím.
O fungující službě se dozvěděl i Vladimír Šimík z Brna a stal se tak historicky prvním hodinový manželem v České republice. V roce 2005 se k jeho agentuře přidal i současný společník Pavel Říha. Většina hodinových manželů nabízí pomoc se vším, co souvisí s domácností, prostřednictvím svých internetových stránek, které najdete na Seznamu nebo google.
Ačkoli si by se podle názvu zdálo, že služby hodinových manželů budou určené hlavně osamělým nebo starším ženám, volají i otcové od rodin, kteří jsou buď zaneprázdění nebo prostě některé věci doma dělat nechtějí (neumí). „Připadalo mi kuriózní, když si mě zavolal klient, abych vyměnil žárovku a zapálil plynová kamna. Když jsem na místě zjistil, že to je špičková kapacita ve svém oboru a že si mě najal prostě proto, že se s tím nechtěl obtěžovat, už jsem se ničemu nedivil. Není za co se stydět - já bych zase nerozuměl jeho práci,“ říká Pavel Kofroň. Často bývají zadavateli práce muži, ale objednavatelkami ženy. „My chlapi jsme hodně citliví, máme ta svoje velká ega,“ směje se Kofroň, „dialog mezi manželi probíhá asi takto: chlap řekne – hele, tohle já dělat nebudu. Žena se naštve, objedná hodinového manžela. Manžel jde ven, aby u toho nemusel být, jenže když přijde domů, po očku kontroluje, jestli mu to ten cizí chlap nějak nezkazil.“
Řada žen už „vypůjčeného chotě“ vyzkoušela. Když jsou spokojené, doporučí ho známým. Přímé doporučení je podle Cita i Kofroně nejčastější forma, jak se ke klientkám (klientům) dostávají. Hodinový manžel může zafungovat i jako životabudič umírajícího vztahu. „Půl roku jsem prosila manžela, aby vymaloval komoru. Na tak malý prostor malíře neseženete. Pořád měl dost času, až jsem zavolala hodinového manžela. Přinesl si barvy, štětky, dokonce i přezůvky. Nechtěl ani jídlo, ani pivo, byl příjemný a rychlý. Uklidil po sobě nepořádek a za tři hodiny byl pryč,“ libuje si Jarmila Novotná z Prahy. „Když přišel manžel a viděl, že cizí muž musel udělat za peníze to, co on by zvládnul také, cítil se trapně. Teď už takové drahoty nedělá.“
Kolik za to?
Ceny za tyto služby začínají v regionech na 160 korunách, v Praze pak na 190, ale běžně přesahují 300 korun. Každá další hodina je ovšem levnější a při celodenní práci je valná většina těchto „manželů“ ochotná smlouvat. Pavel Kofroň z Prahy nabízí svoje služby od 190 Kč na hodinu. „Samozřejmě, že si nebudu účtovat stejně za výměnu žárovky jako za sekání dřeva nebo škrábání zdi. Cena se odvíjí od náročnosti práce,“ tvrdí. Kamil Cit z Havířova nemá svoje pracovní úkony ohodnoceny pevnou sazbou, podle něj by to zákazníky odradilo. Prý se dohaduje individuálně.
V profesi hodinových manželů zatím nezuří velká konkurence. „Pokud vím, na Ostravsku je asi jen pět manželů. Největší konkurence je v Brně a samozřejmě v Praze,“ tvrdí Kamil Cit a dodává, že to není práce, z níž by zbohatl, ale žít se z toho dá. To potvrzuje i Pavel Kofroň. O budoucnost své profese strach nemá. „Řemesla upadají. Dnešní mladí chlapi umí programovat, manažovat firmy, ale vzít kladivo do ruky? Přivrtat konzole? To už dneska dělá málokdo. Nemůžeme se divit, nikdo je to nenaučil. V kdejaké počítačové hře ´postavili´ miliony domů, ale o zedničině neví nic.“
Pozor, žádná erotika!
Hodinoví manželé tráví celé dny v domácnostech cizích žen, sexuální služby však neposkytují. Ovšem je nasnadě otázka, zda na ně jejich manželky nežárlí. „Moje žena nemá sebemenší důvod žárlit. Mám spokojenou rodinu a zřejmě to ze mě i vyzařuje, tak jsem se s žádnými sexuálními návrhy nesetkal. Musím přiznat, že jsem tomu velmi rád,“ vypráví Kofroň, „nevím totiž, jak bych z takové situace vybruslil, aniž bych tu dámu urazil.“ Ani Kamil Cit z Havířova erotiku neposkytuje. „Ale poptávka by byla! Pár žen mě testovalo, jestli bych byl ochoten,“ směje se. Na svých webových stránkách má symbol milenecké dvojice červeně přeškrtnutý, aby bylo jasné, že termín hodinový manžel neznamená, že je to manžel se vším všudy.
Toužíte-li po erotice, zapomeňte na hodinového manžela. Tady pomůže jen váš regulérní manžel, přítel, milenec… nebo gigolo.
Zkráceno(PaK)
